|
|
Italský a sicilský pijut v dobovém kontextu a jeho jedinečný přínos pozdější básnické tvorbě
Ondrejičková, Sylva ; Nosek, Bedřich (vedoucí práce) ; Weis, Martin (oponent) ; Šedinová, (oponent)
Hermeneutické principy (tzv. midot) se vyvinuly v průběhu formační fáze rabínské literatury, jejímiž protagonisty byli sofrim a rabíni. Tradováním i vlivem helenistické kultury přísloví se etabloval jeden z řídících principů pro uspořádání hypotextu v pijutu, které zároveň mělo učiniti zadost nárokům poetiky. Halachický sumář, jménem r. Jišma'ela, i sumář pro agadickou literaturu, v souvislosti se jménem r. Eli'ezera b. Josi ha-gelili, společně z 2. století o. l., se v rabínské a midrašické literatuře záhy diferencují, avšak v synagogální poezii prochází kontraktivním procesem, analogicky k procesu spojování poetických nároků, témat, inovativnosti, liturgického zasazení do jediného verše či strofy. Ačkoliv nelze identifikovat více než polovinu hypotextu v poetickém verši, přece byl v této dizertaci učiněn pokus reflektovat explicitní vyjádření zapojení principů i jejich implicitní aplikace v pijutu, jenž se historicky stal nástrojem pro didaktické, mnemotechnické účely, účely obce, rabínských ješivot, kruhů učenců i chazanim-pajtanim.
|
host ::
RSS.